TEXT 4 Z 14
KLIC K TOBE
Mesicnik: Tak tebe tizi jak
vypadam, jenze jak se ti popsat? Stejne
se zabalim do krasnych slov. Tak ja ti
poslu alespon fotku.
O Slunce, Slunce – proč ke mně nepromlouváš?
Nelíbím se Ti snad – oči jak dva kaštany,
Ústa fialkový drobnokvět – že hezčí znáš?
Ted tedy nosík mám romanticky zasněný,
Po bradě dvě horské bystřiny dětských vousků
Zurčí mi, stejně jak kožíšek koťátka na hrudi
Co tiše ševelí na Lásku, když prsty lusknu
A bříško schovám do dlaně co studí.
Lásko má, zdá se mi, že nás dva dělí večer,
Kdy zapadáš, kdy mé oči rozhoří se
Žárem myšlenek na Tebe, do tklivých šer,
Šer šírých, kam zbloudilý pocestný ponoří se.
Jenže poutník, na rozdíl ode mne, přivítat Tě ráno smí,
Když svými paprsky ho po rtech polechtáš,
Však má macecha Noc každý krůček, pohled zví,
k sestře její, Dni, spaluje ji zášť.
Tvé ticho, ticho nejhlubší, já slyším zas a zas,
Ale vím, že ke mně obracíš se na nebe,
Proto jistě tak dnes žhnu a klíč můj vrhá jas
Do klíčové dírky co ví, že nemůžem´ žít bez sebe.
Slunecnik: Ahoj mily a hezky Antonio. Jiz
to mohu rici – hezky. Prisel jsem z mesta
a nemohl se dockat te chvile, kdy otevru
postovni schranku, ktera prinasi radost
i bol jak citim z tvych versu.
Slunecnik: Jsem velmi rad, ze jsem tim
stastlivcem, kteremu tato vec prinesla
radost. Verse jsou nadherne a tesi me 3x
vice kdyz vim, ze jsou urceny me.
