Možná jste dnes kolem mě jen prošli.
Možná jste si všimli černozlatého stolu. Možná zvláštního outfitu. Možná knih. Možná roll-upu. Možná hudby. Možná jen člověka, který tam několik hodin stál a snažil se udržet pohromadě vlastní nervový systém.
Možná jste se zastavili.
Možná jste si odnesli záložku, plakát, věštbu nebo knihu.
A možná jste teď poprvé otevřeli web endralon.space.
Jestli ano, pak vás tu chci přivítat trochu jinak, než se obvykle vítají návštěvníci autorských webů.
Protože Endralon není jen místo, kde prodávám knihy.
A upřímně řečeno — ani nevím, jestli jsem někdy chtěl vytvořit jen „web spisovatele“.
Spíš jsem během posledních let začal stavět něco mezi archivem, krajinou, soundtrackem, deníkem, galerií, nočním městem a místem, kam se ukládají věci, které by jinak zmizely.
Některé existují jako romány.
Některé jako poezie.
Některé jako hudba.
Některé jako obrazy.
Některé jen jako fragmenty nálad, vzpomínek nebo scén, které mi nedaly spát dost dlouho na to, abych je mohl ignorovat.
Jsou tu queer příběhy i tiché vztahy. Noční Praha i moře. Bazény, videokabiny, rozpadající se léta, zamilovanost, samota, nostalgie, tělesnost, smrt, intimita i absurdní humor.
Některé věci jsou krásné.
Některé rozbité.
Některé možná trochu moc osobní.
Ale všechny vznikly doopravdy.
A asi právě proto jsem letos vůbec poprvé sebral odvahu přijet na Svět knihy ne jen jako návštěvník, ale jako někdo, kdo svůj vlastní svět přivezl s sebou.
Neumím být úplně neutrální autor.
Neumím oddělit knihy od hudby.
Hudbu od obrazů.
Obrazy od emocí.
A emoce od života.
Takže pokud vám někdy bude připadat, že se na tomto webu prolínají žánry, formy, média i identity, pak ano — je to záměr.
Nebo možná přirozený důsledek toho, že některé světy nejdou vyprávět jen jedním jazykem.
A možná právě proto tu najdete soundtracky ke knihám.
AI vizuály.
Básně vedle románů.
Deníkové texty vedle stylizovaných obrazů.
Některé projekty jsou hotové.
Některé teprve vznikají.
A některé možná nikdy úplně dokončené nebudou.
Ale i to k Endralonu patří.
Pokud jste sem tedy dnes přišli poprvé, nemusíte začínat správně.
Nemusíte číst věci v pořadí.
Nemusíte všemu rozumět.
Klidně se jen rozhlédněte.
Možná začnete jednou větou.
Jedním obrazem.
Jednou písní.
Jednou postavou.
Jedním zvláštním pocitem, který ve vás něco otevře.
A možná zase odejdete.
I to je v pořádku.
Ale pokud tu zůstanete o něco déle, pak vás tu vítám.
Vítejte v Endralonu.
