Před šedesáti dny jsem začal odpočítávat čas do Světa knihy.
A spolu s tím mi došla jedna nepříjemná, ale důležitá věc:
Představa, že si člověk sedne za stůl, položí na něj svoje knihy a lidé si ho nějak najdou, je dnes už vlastně iluze.
Nestačí napsat knihu. Nestačí ji vytisknout. Nestačí roky něco budovat v tichu.
Člověk musí dát světu vědět, že existuje.
A tak vznikla moje osobní šedesátidenní výzva.
Rozhodl jsem se, že tentokrát nepřijedu na Svět knihy neviditelný.
Za posledních 60 dní vznikaly každý den videa, příspěvky, stories, reels, newslettery, komentáře a reakce. Tři videa denně. E-maily dvakrát týdně. Neustálé připomínání, že někde existuje svět jménem Endralon — a že letos bude fyzicky přítomný i na Světě knihy.
Ale možná ještě důležitější než samotné sociální sítě bylo něco jiného.
Vyjít mezi lidi ještě před veletrhem.
Neschovat se doma. Neschovat se za monitor.
Začal jsem chodit na místa, kam bych dřív možná vůbec nešel. Výstavy. Setkání. Kulturní akce. Třeba Gaisura.
Protože jsem si uvědomil, že součástí autorské práce není jen vytvořit knihy.
Ale někdy i unést vlastní přítomnost mezi lidmi.
A pak přišla ta nejméně romantická část celé práce.
Instagram byl dlouhodobě omezený shadowbanem, což mi bylo z Meta podpory nepřímo potvrzeno. A tak jsem začal dělat něco absurdního.
Ručně jsem procházel profily čtenářů, knihomolů, autorů a lidí kolem literatury.
Přes sedm tisíc profilů.
Žádný magický trik. Žádný virální zázrak. Jen hodiny a hodiny manuální práce, aby algoritmus vůbec zaregistroval, že ještě existuju.
Byla to úmorná a zvláštně neviditelná práce. Ale pomohla.
Ne jako exploze. Spíš jako pomalé rozsvěcení oken v domě, kde se dlouho nesvítilo.
A když se dnes dívám zpátky na posledních 60 dní, vlastně mám radost.
548 968 zobrazení napříč sítěmi. 401 tisíc přehrání videí. 96 tisíc návštěv profilu. Tisíce reakcí.
Bez týmu. Bez agentury. Bez velkého rozpočtu.
Jen já, moje práce a šedesát dní soustavného připomínání, že existuju.
Nevím, jak dopadne samotný Svět knihy. Nevím, kolik lidí se zastaví. Nevím, kolik knih si najde svého člověka.
Ale jednu věc vím jistě.
Tentokrát jsem udělal maximum pro to, aby vůbec existovala šance, že někdo přijde.
14.–17. května Svět knihy Praha 2026 Pavilon D — kolektivní expozice Antonín Deliš
Aktualizace, srpen 2026: Tento článek zachycuje způsob, jakým jsem ke své online přítomnosti přistupoval na jaře 2026. Po roce intenzivní práce jsem tuto etapu uzavřel. Moje aktuální umělecké stanovisko najdete v textu Konec jedné ambice, ne psaní.
