Ahoj, milí moji 🌸
možná je to zvláštní, ale cítím potřebu říct i to, proč si ten balíček vlastně nekoupit.
Ne jako gesto skromnosti. Spíš jako způsob, jak ten svět ochránit. Protože ne každá kniha je pro každého. A ne každá kniha je pro každou chvíli.
Tohle není rychlé čtení.
Není to kniha, kterou vezmete do ruky a za dva večery ji „dáte“. Není to něco, co vás má bavit na první dobrou a pak zase zmizet. Není to lehká věc. A už vůbec ne mainstream, který se snaží zalíbit co největšímu počtu lidí.
Možná je to právě naopak.
Je to text, ke kterému se člověk vrací. Který si sedne vedle vás a někdy mlčí déle, než byste chtěli. Který vám nedá všechno hned, ale spíš vás nutí zpomalit. A někdy i zastavit.
Je to dlouhodobý projekt.
Něco, co vznikalo roky. Co se vracelo, přepisovalo, skládalo znovu. Co v sobě nese čas, ne jen příběh. A možná právě proto to není kniha, kterou chceš právě teď.
A to je v pořádku.
Jsou období, kdy člověk potřebuje něco lehčího. Přímočařejšího. Něco, co ho nebude tolik konfrontovat se sebou samým. A pak jsou chvíle, kdy má smysl vstoupit do něčeho, co ho přesahuje.
Tohle je ten druhý případ.
Dává to smysl pro ty, kdo mají rádi návratové texty. Pro ty, kdo se nebojí toho, že některé věci pochopí až napodruhé. Pro ty, kdo cítí, že příběh nemusí být jen děj, ale i prostor, ve kterém se něco odehrává mezi řádky.
A taky pro ty, kdo vnímají, že některé věci dávají smysl až jako celek.
👉 https://endralon.space/pnvny-autorsky-balicek-trilogie/
Protože právě tady se to láme.
Pokud to čtete jako jednotlivé knihy, něco vám vždycky uteče. Něco zůstane nedořečené. Něco se ukáže až zpětně. A právě proto dává smysl vzít to celé.
Ne kvůli ceně. Ne kvůli balíčku.
Ale kvůli tomu, jak to bylo napsané.
A ano — ten balíček je dostupný i jinak. Bude k dostání na Světě knihy. Bez poštovného. Jenže i to má svůj kontext. Vstup na Svět knihy něco stojí. Člověk musí přijít. Musí si najít cestu mezi stánky, mezi lidmi, mezi hlukem.
A možná právě proto má každá z těch cest jinou váhu.
Jedna je osobní. Druhá tichá.
A pak je tu ještě jedna rovina, kterou nemůžu úplně obejít.
Tohle je pro mě zlomový bod.
Upřímně řečeno — finančně jsem se vyždímal. Všechno, co jsem měl, jsem vložil do toho, aby tenhle celek mohl vzniknout tak, jak jsem ho cítil. Tisk, výroba, čas, energie… všechno šlo jedním směrem.
A teď se ukáže, co dál.
Jestli tenhle svět najde své čtenáře, je reálné, že budu schopný v dohledné době vydat další věci, které čekají — Forka, Vlasy, další dvě sbírky poezie. Věci, které už existují, ale zatím neměly možnost jít ven.
A pokud ne…
Pak se možná vrátím zpátky. K psaní jako k něčemu, co zůstává víc v soukromí. Ne proto, že by to ztratilo smysl. Ale protože ten prostor pro něj bude jinde.
A i to je v pořádku.
Protože některé věci nevznikají proto, aby byly velké. Vznikají proto, že musí vzniknout.
A pak už je na světě, co s nimi udělá.
