VETRNIK

Mesicnik: Mily Andilku, ty jsi tak rychle
ukoncil psani, ze jsem se ani nezeptal
Jestli se chces videt? Napadlo me,
ze bych mohl prijet do LBC.
Mesicnik: Treba na 1 den, dva. Tedy – jak
bys chtel. Co myslis? Mohli bychom si
povidat a povidat pod ochranou rukou
Agaty.
Ó, tobě nestačí být Slunečníkem, Větrníka
Jsi ze sebe udělal jakmile klestí
Bodláků polepilo modrý šat milovníka– Však kdo bude svítit? To tě má ctít?
Vím, když vystavuji své nahé tělo v okně,
Je zatěžko být klidným i rtuti teploměru.
A jediné co růst žáru léta stopne
Je vláhy větřík vanoucí zdánlivě beze směru.
Ještě že vím, že to jsi ty, a nechám ho
Olizovat mé paže, ramena – lýtka, chodidla.
Ještě že vím, že to’s přišel za mnou,
Objímat mě, milovat – závrať je to podivná.
Tak musím přivřít okno! Nesnesu již letmý
Dotek, hlava se mi točí, když vidím
Jak tvá vášeň šije mladičkými větvemi– Poznaly polibky rtů, co je dosud zdravily.
Slunecnik: Samozrejme, ze bych se chtel setkat.
Ovsem jestli tobe zase bude
vyhovovat pristi vikend. A jak by sis to
predstavoval? Jsem opet v praci. Silene
tu prsi. Rad bych se jeste choulil
v pelisku pod perinkou. Tak mi napis
a potes me.