OHNOSTROJ SLZ

Slunecnik: Tak me poslat dopis si
mel odvahu a jeho zeptat se na jmeno
ti bylo zinantni. Byl peknej? Co?
A proc pak te palily rty?
Jestli v noci zaslech jsi zalomená záda
A oči, klapající víčka, mžourající na nebe,
Věz, že každá dívčina by velmi ráda
Vyprosila si, na kolenou, chlapce pro sebe.
Proto otvíraly okna a svými rty vábily
Do pokoje mé slzy, které jim snad
Mají splnit tajná přání. Ale shnily
By neštěstím. Neslyšely! Nechtěly znát
Proč a kde se vzaly tyhle ohňostroje slz,
Které kdysi proléval i svatý Vavřinec,
Jak to, že každý kousek krůpějí zmrz,
Kdo jim to falešné štěstí, lásku přines.
Každý, kdo té noci ke mně, byť jedním
Okem vzhlédnul a spatřil zdánlivě
Nevinnou zář – tak mečem tni
A Medúze zkrat’ život – bedlivě
Si hlídej vřeteno své a štěstí, bojuj
Jak Perseus – neboť Ráj tě nečeká.
Já neříkal, že můj pláč změní tvůj
Život k lepšímu – obrať se na Slunečníka!
Nikdy jsem nebrečel štěstí na povel,
Spíš jen z veliké nešťastné lásky,
Z neštěstí štěstí neutkám – takové
Ať tedy jsou mé mléčné vlásky.
Za to můžeš Ty, přesto Tě miluji,
Že ledové kry, slzy mé, se v tom
Vesmírem klidu rozpouštějí
A křičí jak bouřkový hrom,
Protože se stejně tak, jako my dva,
S bleskem nesetká, podobenka
Purpurová – ta milostná tryzna
Vybledne – vosková panenka
Si drží svou krásu rozhodně déle.
Ale proti tomu zkrátka nejde nic
Dělat – jen doufat, že bude vřelé
Naše srdce a nespálí nás hic
Touhy co velí nám hledat se, uvidět
Byť na kratičké okamžení, vteřinu
Jen – při záblesku rozednění, uvidět
A pak s myšlenkou skočit pod peřinu.
Mesicnik: Mily pane Dawsone, nezda se
Vam tato otazka nemistna? Myslim, ze
je absolutne nevhodna. Nashledanou.
Slunecnik: Mily pane, ta otazka sla
primo od srdce a jestli se Vas
dotkla tak pardon. Ja ctim co na
srdci to na jazyku.